Autismus zasahuje dítě zejména ve třech rovinách komunikace, představivosti a sociální interakce. Tím je pozměněno smyslové vnímání autisty, což vede k jeho odlišnému reagování na podměty. Toto postižení vnímání se u každého jedince projevuje jinou intenzitou, podle níž se poté určuje míra autismu. U některých jedinců se může projevovat pouze mírně, kdy jsou schopni plného zařazení do běžného života a akorát mohou mít potíže s navazováním kontaktu či změnami ve svém okolí. V těžkých formách onemocnění je však běžné agresivní chování, které může být namířeno nejen na okolí, ale i sebe sama.
Varujícími znaky pro rodiče by mělo být zvláštní chování dítěte. Zdravé děti jsou schopny kolem prvního roku života rozeznávat emoce a navazovat společenskou blízkost se svými rodiči, tedy oční kontakt, reagovat na své jméno, usmívat se a vyhledávají kontakt a podporu u svých rodičů či vrstevníků. Oproti tomu autista dává přednost samotě a působí dojmem lhostejnosti. Nedokáží adekvátně reagovat na zvukové podněty, ani vyjádřit co potřebují. To může občas vyvolat až dojem, že má potíže se sluchem. Odlišným způsobem se vyvíjí i jejich schopnost verbální komunikace. Autisté řeči totiž nepřikládají takový význam jako běžní lidé a je pro ně mnohem přirozenější komunikovat pomocí posunků, obrázků nebo písmem. Vývoj řeči bývá často opožděn a někteří autisté zůstávají němí po celý život. Projevy komunikace mohou být omezeny na jednotlivá slova nebo několik naučených frází. Setkat se můžeme i s tzv. echolálií, která se projevuje opakováním všeho, co slyší. I když nemá autista potíže s verbální komunikací, naráží na problém se zapojit do běžné komunikace. Jeho řeč má poté styl monologu na svá oblíbená témata, kdy nedává ostatním možnost cokoliv okomentovat. Velice těžké je pochopit i gesta a mimiku.
Autista nemá tendenci vyhledávat podporu u jiných lidí, minimálně navazuje oční kontakt, neusmívá se a reaguje pasivně na jakékoliv citové projevy. Mnohem důležitější jsou pro něho hračky, velice často je fixován na určité z nich a ty sebou posléze neustále nosí. Není nic neobvyklého, že předměty ve svém okolí s oblibou srovnává do řad. Autisté jsou známí i svými neměnnými rituály. Na změnu okolí či lidí ve své blízkostí poté reagují negativně. To se může projevovat agresí, sebestimulačním chováním nebo úplným uzavřením do sebe.